Restaurování a sanace historických budov

Trass v období antiky
Trass objevili a začali používat Řekové, Féničané a Římané. Stavební příručky z 1. století př. n. l. dokumentují, jak se trass míchal např. s cihlovou moučkou nebo vápnem a používal jako stavební pojivo. Skutečnost, že některé stavby, např. akvadukty, zůstaly zachovány do dnešní doby a jsou stále plně funkční, jednoznačně vypovídá o jejich kvalitě.

Tras v období antiky
Tras objevili a začali používat Řekové, Féničané a Římané. Stavební příručky z 1. století př. n. l. dokumentují, jak se tras míchal např. s cihlovou moučkou nebo vápnem a používal jako stavební pojivo. Skutečnost, že některé stavby, např. akvadukty, zůstaly zachovány do dnešní doby a jsou stále plně funkční, jednoznačně vypovídá o jejich kvalitě.

Oblasti těžby se nacházely na ostrově Santorini a v oblasti okolo Puzzuoli u Neapolského zálivu. Takzvaný „pucolán" byl díky svým jedinečným vlastnostem podstatnou součástí římského stavitelství. Pantheon, Koloseum, Andělský hrad, náhrobek císaře Hadriána a bezpočetné akvadukty ještě i dnes přesvědčivě dokazují, jak odolné jsou proti působení přírodních vlivů.
Když se Imperium Romanum rozšířilo až k Porýní, hledali Římané i zde vhodné materiály pro přípravu malty. A objevili je na území východní části německého pohoří Eifel, které je sopečného původu. 


Tras ke konci středověku
Zkušenost tisícileté římské stavební technologie se i nadále využívala v období končícího středověku. Asi od 16. století používali tras stále více i Holanďané, aby dlouhodobě chránili stavby před negativními vlivy životního prostředí, jako jsou např. vlhkost a voda. Z této doby také pochází název „tras". Trasem Holan ďané nazývali kvalitní pucolán z východního Eifelu, což bylo odvozeno od italského slova terrazzo, („cementová podlaha") jež pochází z latinského terra, tedy „země".


Tras v novověku
V následujících stoletích byla stále více využívána pojiva s hydraulickými vlastnostmi. A také zde byl používán
v hojné míře tras, protože díky němu měly malty a betony vhodnější plasticitu a byly lépe zpracovatelné. Kromě toho bylo možné u malty a betonu trasem vytvořit hutnější strukturu, což bylo velmi výhodné, zvláště když ještě nebyl beton zhutňován strojně, ale dusáním. 
Nakonec se při průmyslové výrobě cement a tras mlely společně a mísily se tak optimálním způsobem. Dnes jsou v profesionální stavební praxi díky svým kvalitativním vlastnostem prakticky neodmyslitelné tras, trasový cement a trasové vápno a z nich vyráběné malty. Zejména pokud jde o trvanlivost stavebních pojiv, je tras vhodný pro všechny způsoby použití.